Cesty a tma.

23. února 2013 v 13:19 | Alcië |  Deník
Pouštím se. Nic není. Nic nebude stejné. I naděje je jen slaboučké stéblo, kterého jsem se chytala, protože okolo nebylo nic jiného. Stojím ve vzduchoprázdnu a když se ohlédnu přes rameno, vidím veškerý svůj předchozí život. Nic mě k němu nepoutá. Přestávám cítit jakýkoliv stesk, křivdu, vztek, že život odešel a nechal tady mě - zranitelnou, bez duše. Poušť.

Prázdný pokoj, prázdná ulice, prázdný život. Uvnitř jen tíha a tíseň, která mi nedovolí usnout. Dívám se z výšky a nelituji ničeho. Věci jsou takové, jaké jsou. Prázdnota je prázdnota.

Nevím kam. Ale vím, že každý krok do neznáma by znamenal slepou uličku. Musím teď stát. Stále na tomto místě, se vzpomínkami sahajícími až k mým chodidlům.

Buď cesta přijde nebo nepřijde. Pokud přijde, zjeví se mi před očima. A nyní je třeba jen chápat, že je to v pořádku. Nesnažit se hledat v minulosti ztracené paprsky slunce, barvy, pocity. Nejsou.

Ale není ani nemoc. Místo, kde jsem, je jen část duše. Ta část, které se my lidé bojíme. Kterou odmítáme. Ze které děláme tabu. Nejsem nemocná. Nejsem bláznivá. Jsem jen ve tmě.
Tma, která je důvěrně známá každému, proto z ní má strach. Tma, kterou v sobě máme všichni.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. února 2013 v 23:35 | Reagovat

Cesta vzniká s vykročením a zaniká se stálostí ...

2 Vendy Vendy | Web | 18. března 2013 v 23:29 | Reagovat

Paprsky slunce, sny a pocity nehledej v minulosti. Hledej je v přítomnosti. Jsou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.