Listopad 2012

Odborná pomoc pro duševně nemocné v Praze

22. listopadu 2012 v 14:04 | Alcië |  Psychologie
Přemýšlela jsem, jestli dát tento článek do rubriky psychologie nebo psychiatrie, patřil by vlastně do obou :).

Vzhledem k tomu, že v poslední době jsem některá zařízení navštívila/seznámila se s nimi, napadlo mě napsat seznam těch, které na mě působí pozitivně.


1. Ondřejov

Denní psychoterapeutické sanatorium, probíhá zde denní stacionář a ambulantní léčba. Nabízí skupinové terapie, arteterapie apod. Doporučuju! Je to tam krásné, psychologové mají k pacientům a k psychickým nemocem obecně ten nejlepší přístup, co lze mít :). Kdo se setkal s jiným přístupem, určitě to tam ocení. Léčba především psychóz, dále poruch osobnosti, neurotických poruch.




2. Horní Palata

Taky hezké zařízení a navíc v klidné části Prahy. Probíhá zde sedmitýdenní stacionář především pro neurotické poruchy, lehčí deprese a (také lehčí) poruchy osobnosti. Pokud jste v těžké depresi, psychóze nebo akutním stavu, pošlou vás jinam.



3. RIAPS

Krizové centrum vhodné pro jakýkoliv akutní psychický stav nebo krizi. Je zde i možnosti hospitalizace, ale jen krátkodobá, většinou max. 15 dní.



4. Baobab

Poskytuje pomoc převážně pro lidi s psychotickým onemocněním, jde spíš o volnočasové aktivity, vzdělávání (klient zde může navštívit např. jazykové kurzy) a chráněné bydlení - tedy snaha o zkvalitnění života klientů, co nejlepší začlenění do společnosti, podpora jejich samostatnosti a nezávislosti.



5. Dobroduš

Služba docela podobná Baobabu, snaha o to, aby se klient znovu začlenil do společnosti, byl aktivní, navazoval sociální kontakty apod. Pořádají různé akce pro duševně nemocné (nejvíc mají schizofreniků) jako jsou třeba výlety. Kromě toho zde fungují dobrovolníci, jeden dobrovolník tráví volný čas s jedním klientem několikrát měsíčně po dobu půl roku až dvou let.



6. Další organizace:

Fokus (chráněné bydlení, denní stacionář, chráněná dílna apod.) - www.ecn.cz/fokus

Bona (chráněné bydení, chráněná dílna, osobní asistence, poradna) - www.bona-ops.cz

Green Doors (přechodné zaměstnání, tréninkové kavárny, poradna) - www.greendoors.cz

Současný stav české psychiatrie a možnost změny

18. listopadu 2012 v 13:58 | Alcië |  Psychiatrie
Včera jsem byla unavená, takže jsem zveřejnila jen petici. Teď mám ale potřebu (místo toho, abych psala seminárku :D) celou záležitost víc okomentovat. Není možné vidět situaci černobíle a i česká psychiatrická péče má svá pozitiva. Záleží ale hodně na tom, jestli má člověk štěstí na dobrou léčebnu, hodné sestry a psychiatry.

Jsou lidé, kterým léčebna pomohla, ale i pacienti, kteří v ní zažili peklo. Nedodržování základních lidských práv, nesvoboda, špatné, až zlé zacházení, nevyhovující prostředí a hygienické podmínky, lhostejnost vůči pacientům... Tohle je denní realita, která se týká zvlášť některých oddělení některých léčeben (ehm... viz Bohnice, někdy prý i Karlák). Mě nejvíc irituje situace na dětským oddělení, protože jsem ho zažila, ale teď vím z vyprávění, že i jinde to vypadá podobně.

Dalším problémem je třeba to, že není dostatek chráněného bydlení - tzn. bytů pro duševně nemocné, kteří nemůžou nebo nechtějí bydlet s rodinou a zároveň je jejich stav už natolik stabilizovaný, že nemusí ležet v blázinci. S tím souvisí problém, že v léčebnách by bylo ideální snižovat počet lůžek. Nyní to ale není úplně možné, protože velkou část z nich zabírají právě pacienti, kteří nemají kam jinam jít. A to je ještě ta přijatelnější možnost, často končí duševně nemocní na ulici.

A naši politici radši řeší nesmysly, kradou a podplácejí, než aby se starali o důležité věci jako je třeba i zdravotnictví a aby investovali peníze rozumně. Ale teď, když má ČR dostat finanční příspěvek z EU právě na péči v psychiatrii, musí se to snad aspoň trochu začít měnit k lepšímu...!

Pokud jste toho názoru, že by se oblast péče o duševně nemocné měla změnit, určitě podepiště petici ;).


20. den - Někdo, kdo mě fascinuje, a proč

8. listopadu 2012 v 19:24 | Alcië |  Psychologie
Fascinuje mě člověk, který už dlouho nežije, ale zásadně ovlivnil vývoj psychologie, psychoterapie a psychiatrie a i v dnešní době mají jeho díla mnoha lidem co dát. Samozřejmě budu psát o C. G. Jungovi. ;) Ovšem z jiného hlediska než dříve. Na mém blogu najdete články např. o jeho teoriích, o snech a aktivní imaginaci, kterými se zabýval, apod. Vzhledem k tomu, že jsem ale nedávno četla jeho životopis, chtěla bych popsat, čím mě zajímá jako osobnost.


Dětství C. G. Junga

Už v raném dětství měl zajímavé duchovní zážitky a sny. Dokonce si třeba pamatuje sen, který se mu zdál ve třech letech. Jeho otec byl farář, ale Jung od malička cítil, že přestože o víře kázá, ve skutečnosti jí nežije. On sám Boha vnímal spíš ve svém nitru a mrzelo ho, že lidi v jeho okolí prožívají náboženství spíš povrchně. Odříkají zpaměti modlitby, chodí pravidelně do kostela, ale je to pro ně pouze rituál. Kdykoliv se totiž snažil s někým mluvit o svých duchovních prožitcích a pocitech, nedočkal se pochopení. Občas ale o podobných věcech mohl vyprávět své matce, která mu byla nejblíž. Jung si také všímal, že má v sobě dvě různé osobnosti - jedna z nich byl on, školák, který žil běžným životem, a druhá osobnost jakoby byla mnohem starší, moudrá a intuitivní. Označil ji jako osobnost č. 2. Této stránky osobnosti si všiml právě i u své matky.


Mimosmyslové vnímání

Jung měl mnoho zajímavých zážitků, které nelze rozumem vysvětlit. Uvedu z nich pár. Jednou v noci se mu stalo, že se vzbudil a měl pocit, jakoby někdo vešel do místnosti, ale ve skutečnosti tam nikdo nebyl. Zároveň cítil silnou bolest v zadní části hlavy. Další den se dozvěděl, že právě v tu noc zemřel jeden jeho známý a bývalý pacient - zastřelil se a kulka uvízla v zadní části hlavy.
Dále měl Jung jednou sen o duchovi ženy, která se podobala jeho manželce. Probudil se a měl nepříjemný pocit, že se něco stalo, sen byl neobyčejně živý a zvláštní. Podíval se na hodiny - byly tři ráno. Potom zase usnul a po probuzení někdo zavolal její manželce - šlo o špatnou zprávu, její příbuzná ve tři hodiny zemřela.
A podobných zážitků popisuje ještě víc :)


Individuální přístup k pacientům

Jung byl od začátku své psychiatrické praxe velmi talentovaný, inteligentní a intuitivní. Příliš neuznával "škatulkování" pacientů pomocí diagnóz. Každého bral jako individuální případ a právě díky tomu dosáhl ve svém léčení úspěchů. Třetina jeho pacientů se zcela vyléčila, další třetině se zlepšil psychický stav a třetina zůstala nevyléčena - takové výsledky jsou úžasné. Jung spoléhal hodně na intuici. Když byl ještě mladý začínající doktor, setkal se s pacientkou, které zkušenější kolegové diagnostikovali schizofrenii a usoudili, že je "beznadějný případ". Jungovi se na této diagnóze něco nezdálo, měl pocit, že se jedná o depresi a že pacientka má velkou naději se uzdravit. Nedal proto na své kolegy a provedl s ní asociační experiment, díky kterému přišel na příčinu jejích příznaků. Poté, co jí příčinu sdělil, se uzdravila. V jiném případě porozuměl nemoci jedné pacientky díky snu.

"Na základě práce s pacienty se mi ujasnilo, že paranoidní ideje a halucinace obsahují smysluplné jádro. Je za nimi osobnost, životní historie, naděje a touha. Nechápeme-li tento smysl, je to jen v nás. Poprvé se mi ozřejmilo, že v psychóze je skryta obecná psychologie osobnosti, že se i v ní opět vyskytují staré konflikty lidstva. Také u pacientů, kteří působí tupě a apaticky nebo jako slabomyslní, se děje něco více a něco smysluplnějšího, než se zdá. V podstatě vzato neobjevujeme u duševně chorého nic nového a neznámého, nýbrž se setkáváme se základem naší vlastní existence." C. G. Jung


Vlastní zkušenosti s nevědomím

Své teorie nezakládal na názorech, ale pouze na vlastních zkušenostech. Sám prožil depresivní, úzkostné a psychotické období, ale své stavy pochopil a zkušenosti mu pomohly obecně lépe rozumět lidské psychice, čehož využil při práci s pacienty a psaní svých děl. Jeho teorie byly tehdy ještě mnohem více odmítány než Freudovy. Kvůli tomu, že jim byl i přesto věrný, ztratil spoustu přátel, mj. i Freuda.

"Kdybych byl býval ponechal obrazy v emocích, byl bych možná obsahy nevědomí roztrhán. Snad bych je býval mohl odštěpit, ale zcela jistě bych se pak ocitl v neuróze a nakonec by mě ty obsahy přece jen zničily." C. G. Jung


Nevěra

Ani Jung nebyl dokonalý. Podváděl manželku s pacientkou. :((( Tento milostný trojúhelník je ztvárněn ve filmu Nebezpečná metoda, těm, kteří ji neviděli, doporučuju.

18. den - Jeden z mých oblíbených pořadů/seriálů

5. listopadu 2012 v 19:58 | Alcië |  Zábava
Tohle téma se mi líbí :).
Dříve jsem téměř neznala a nesledovala žádné seriály, ale poslední za rok dva jsem objevila několik, které stojí za to.
Jedním z mých nejoblíbenějších je seriál Merlin.
Odehrává se ve středověku, na hradě Camelot. Je založen na příbězích o králi Artušovi, Merlinovi a Morganě. Postavy jsou však oproti legendám pozměněny, na příklad hlavní hrdina Merlin vystupuje v seriálu jako sluha a je ve věku Artuše.
Seriál si mě získal od začátku tím, že není pouze vážný, ale objevuje se v něm i humor, zvlášť u některých dílů jsem se dost nasmála. I vztah mezi sluhou Merlinem a Artušem je docela vtipný - často se navzájem provokují a popichují, Artuš Merlina uráží, ale spíš jen tak na oko - v důležitých záležitostech se mu často svěřuje a ve skutečnosti si váží jeho názoru. Merlin před ním musí tajit, že ovládá magii, protože je na Camelotu zakázaná. Král Uther, otec Artuše a Morgany, popravuje čaroděje a druidy, přestože mnoho z nich používá magii k dobrým účelům. Tahle situace mrzí Morganu, která je ze začátku ještě velmi soucitná, citlivá, ale zároveň odvážná. Jen ona se snaží proti popravám bojovat a přesvědčovat svými argumenty Uthera. Sama postupně zjišťuje, že i ona ovládá magii. Cítí se díky tomu osaměle a je zmatená, neví, co si se svými schopnostmi počít. Přestože Merlin ví o jejím nadání, nesnaží se jí pomoct - ze strachu z odhalení. Morgana je čím dál tím víc zoufalá a bezradná. Jediným člověkem, který se o ni začne zajímat a starat, je její starší sestra Morgause. Ta však Morganu svede na špatnou cestu - Morgana objeví své temné stránky a nechá se jimi ovládnout... To by z děje stačilo, každopádně doporučuju. :)


Jedno slovo - déšť

4. listopadu 2012 v 20:08 | Alcië |  Příběhy
"Dobrou, drž se."
"Ty taky."
My dvě se snad neumíme loučit normálně. Měly bychom říct raději "měj se", "užij si událost XYZ", ale ne, my zkrátka musíme říct drž se. Protože taková je realita.
Přidala jsem do kroku, abych stihla tramvaj v 00.40. Z nebe spadlo postupně pár kapek, ale po chvíli se z poprchávání stal jemný déšť. Na zastávce jsem se schovala pod stříšku. Ale pak mě napadlo; před čím se vlastně schovávat? Udělala jsem pár kroků zpět. Déšť dopadal na můj obličej, zvedla jsem ruce dlaněmi vzhůru, abych ho cítila ještě o něco víc. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem tancovala v dešti. Mohlo to být asi před šesti lety. Tehdy jsem déšť milovala. Neschovávala se před ním. Možná jsem se tolik neschovávala ani sama před sebou...
A pak mi došlo, že ho skutečně cítím. Já - opravdu! stojím na zastávce, cítím na dlani déšť a točím se dokola...
Tramvaj se blížila. Možná působím jako opilá, pomyslela jsem si. Ale bylo mi to jedno. Ani se mi nechtělo nastoupit do té tramvaje. Jakmile jsem byla uvnitř, déšť zmizel a nastoupil pocit viny. Sedl si na sedadlo přede mě, upřeně na mě zíral. Byla jsem vůči němu bezmocná.
O pět minut později jsem vystoupila. Déšť. Věděla jsem, že jestli přidám do kroku směrem domů, ten pocit zmizí. Kdy jsem naposled cítila déšť?
Na okamžik jsem se zastavila, začala se znovu točit. Kdybych zůstala a tancovala, jako před několika lety, vina by odešla na chvíli stranou, možná by nastoupila do tramvaje a bezcílně jezdila po městě, než by si uvědomila, že musí zpátky. A z kapek ve vlasech by se zhmotnila radost.
Utekla jsem. Nechala jsem kapky, příjemně chladivé, venku. Schovala se mezi čtyři chladné stěny, zapnula topení a zavřela okno.

Čas počátku (tři roky starý text)

4. listopadu 2012 v 18:05 | Alcië |  Příběhy
Promluví a hlas se roztříští jako křišťál v její hlavě, kterou se rozezní bolest, zabodává se do každého neuronu a synapse...
"Jsi jako malý dítě. Malý děti se bojí keřů, strašidel a přízraků."
Zatímco ji keř pozoruje svýma temnýma očima, je dost daleko, ale přece jen příliš blízko. Čerň se rozlévá uvnitř něj, pohrává si s větrem, protáhne se škvírou mezi jejími rty a začne ji dusit. A šedá tryská z mraků na tmavě zelenou louku, táhnoucí se daleko, posetá pouze těmi několika keři. Pes nadšeně vyskakuje a snaží se vyprostit se z obojku.
"Tak. A to stačilo."
Jako dítě se bála přece studen.
Zafouká vítr, a odvane jeho oči.
Přestanou děsit?
Přestanou ji přitahovat?
Ztrácí se v sobě...ve větru, je jím unášena až příliš, jako by byla malým smítkem, tak bezbranným, ale ne až tam...tam ne...!!! Pozdě.
Stále slyší hlasy, ale už je nedokáže rozeznat. Jen na malý okamžik vidí samu sebe, stojí u stropu a pozoruje své třesoucí se tělo, šílené oči. To, co vidí, je ona. Je a není. Stojí nad tím vším, a přemýšlí, co z toho je pravda, co z toho je větší sen, kdo je vlastně ona.
"Snad už usnula", slyší, a ten hlas už nebolí, je protkán něhou a soucitem, a chce poznat, komu patří, těm očím určitě ne. Chmýří z pampelišek někdo vezme do dlaní a odfoukne....zase se vznáší ve větru....
Co teda vlastně ona je? Je všechno?
Co je skutečné?
Světlo obejme místnost, a v té je nyní vše. Láska, pro kterou plakala - tak zbytečně. Za vším je potřeba být milováni. Za vším je strach, že milování nejsme. Touha znovu to cítit, to, na co v podvědomí si ještě stále vzpomínáme. Absurdní. Vždyť je to všechno zde... Teď ano. TEĎ. TEĎ. TEĎ.
Kapka deště zacinká o vodní hladinu. "Určitě už spí."
Studna otevře své nekonečné oči. Tentokrát se usmívají.
Otevře oči a posadí se na posteli. Je 00.00. Čas počátku