Hysterie, histrionská porucha osobnosti (2. část)

30. září 2012 v 21:55 | Alcië |  Psychologie
V tomto článku bych chtěla popsat příčiny histrionské poruchy.


Rozmazlování a nedůsledná výchova

Histrionskou poruchou osobnosti často trpí lidé, kteří byli v dětství příliš rozmazlováni. Měli až příliš volnosti, dostali vše, na co pomysleli, rodiče je nenaučili vypořádávat se s povinnostmi. Každé malé dítě si do určitého věku myslí, že je střed světa, ale rodiče by ho měli přiblížit realitě a naučit ho, že i potřeby druhých jsou důležitě. U rozmazlovaných dětí tomu tak bohužel není.
Jistě tedy snadno pochopíte, odkud se pak v dospělosti bere takové sobectví, neohleduplnost k druhým, prosazování vlastních přání za každých okolností a potřeba být středem světa pro okolí, stejně jako byli tito lidé středem světa z hlediska rodičů.

S takovým typem výchovy může souviset i Oidipovský (nebo Elektřin) komplex. Dítě se nevymaní ze závislosti k rodiči opačného pohlaví, pokud rodič jeho závislost podporuje. Proto vyhledává partnery, ve kterých podvědomě vidí rodiče a také se k nim tak chová. Z toho vyplývá potřeba být ve vztazích hýčkaný, opečovávaný a rozmazlovaný. Hysterik tedy často neprožívá rovnocenný vztah, ale vztah, ve kterém hraje stále úlohu dítěte a partner úlohu rodiče.



Odmítání v raném dětství

V dětství, zvlášť v tom nejranějším, potřebujeme být BEZVÝHRADNĚ přijímáni, abychom si vytvořili lásku k sobě. Pokud dětství proběhne v tomhle smyslu normálně a získáme zdravou sebelásku, nerozhodí nás příliš každé odmítnutí od okolí. Pro hysterika znamená ale každý náznak odmítnutí či negativní reakce na jeho osobu tragédii. To znamená, že nemá rád sám sebe. Hysterici mohli být v dětství svými rodiči nepřiměřeně uráženi, odmítáni, nebylo jim věnováno dostatek pozornosti. Z toho tedy často pramení jejich nápadné chování, jejich snaha za každou cenu získat pozornost. Potřebují cítit, že je okolí přijímá, protože nepřijímají sami sebe. Určitě jste si všimli podobnosti s dalšími poruchami osobnosti. Např. lidé s narcistickou poruchou trpěli v dětství také odmítáním ze strany rodičů, rozdíl je ale v tom, že se s tím vyrovnávají jinak. Stejně jako hysterici se snaží vzbudit pocit, že jsou silní a spokojení se sebou, ale jiným způsobem. Narcista chce být obdivovaný především pro svou moc, inteligenci, má potřebu ostatní shazovat a stále si dokazovat, že je "nejlepší". Hysterik se oproti tomu snaží přitáhnout pozornost především perfektním, zajímavým a přitažlivým vzhledem a nápadným chováním. Kromě toho jsou ale i chvíle, kdy naopak chce, aby ho druzí viděli jako zranitelného, jako "oběť", "chudáka". Mění své chování podle toho, co podle něj v dané situaci nejvíc upoutá pozornost, z čeho získá prospěch.

Někteří rodiče hysteriků se dítěti dostatečně nevěnovali z toho důvodu, že dávali přednost jeho sourozencům. Díky boji mezi sourozenci se tito lidé naučili lépe manipulovat a ovládat druhé. Pokud se rodič více věnoval více svému synovi než dceři, může se stát, že dcera proto podvědomě vyhledává pomstu, vidí v mužích konkurenci (např. v zaměstnání) a podle toho se k nim chová. Chce být uznávanější a oblíbenější než oni, hádá se s nimi, ponižuje je nebo proti nim poštve ostatní.
Hysterik se může chtít mstít i rodičům. Pokud otec zanedbával dceru, dcera podvědomě zaujme negativní postoj vůči mužům obecně a projeví se to třeba tak, že nevědomky ubližuje svému partnerovi.


Hysterik hledá potvrzení sebe sama a toho, že má hodnotu, u druhých. Protože se u něj pocit sebelásky a vlastní hodnoty nevytvořil v dětství, i když získá pozornost, uznání a lásku, často mu to nestačí. Pořád dokola o sobě pochybuje, pořád dokola vyžaduje od druhých pozornost a důkazy o tom, že za něco stojí. Proto se jeho chování nemění.


I tito lidé však mají šanci se vyléčit. Pokud pochopí, že jejich chování a prožívání není v pořádku, pokud přestanou ze všeho vinit druhé. Pokud se budou snažit dívat na svou situaci reálně, objektivně a porozumět svému psychickému problému.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana J. Jana J. | Web | 1. října 2012 v 18:58 | Reagovat

Líbí se mi, jak všechno v psychologii má svou logiku a jak většina věcí pramení z dětství. Až budu jednou vychovávat svoje vlastní dítě, budu se sakra bát, abych něco nepokazila.. :-|

2 Alcië Alcië | 1. října 2012 v 19:47 | Reagovat

[1]: to si taky říkám... Hlavně doufám, že nebudu opakovat chyby svých rodičů...

3 Jana J. Jana J. | Web | 1. října 2012 v 20:24 | Reagovat

[2]: Asi tak. I když musí být těžké nedělat ty samé chyby, když vlastně člověk žádnou jinou výchovu osobně nezná. Chce to hodně pevnou vůli a hodně informací (i když někdy nepomůže ani to).

4 David David | E-mail | 2. března 2013 v 22:58 | Reagovat

Ahoj,

přečetl jsem si článek a trchu jsem popřemýšlel. Touto poruchou osobnosti trpím - nevím jak dlouho - ,ale vím o ní pár let a snažím se s ní bojovat. Rozmazlování v dětsví? To jsem opravdu nezažil, a ani odmítání. Pokud máš zájem se na cokoli zeptat - stačí písnout maila.

5 bara bara | 15. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

Davide pochybuji ze touto poruchou trpis. Kdo ji ma tak si ji obvykle neuvedomuje a ani se nesnazi vyhledavat pomoc. Jedine co hleda viniky. tak pa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.