Hysterie, histrionská (hysterická) porucha osobnosti (1. část)

30. září 2012 v 19:34 | Alcië |  Psychologie
Když někoho označíte jako "hysterického" nebo "hysterku" apod., myslíte tím především, že dělá často scény, projevuje až přehnaně emoce, především vztek, a je těžké se s ním dohodnout. V podstatě by se dalo říct, že i z psychologického hlediska můžeme tímto způsobem popsat člověka, který má hysterickou strukturu osobnosti.
Je ale rozdíl mezi hysterií jako osobnostní vlastností - způsobem, kterým se někteří "vypořádávají" s problémy a histrionskou poruchou osobnosti (dříve se jí říkalo hysterická, někteří psychologové dosud preferují tento název). U lidí s histrionskou poruchou se znaky hysterie projevují v extrémní míře, což dělá jejich život velmi složitým, až neúnosným, ale oni sami to nevnímají. Jako u ostatních poruch osobnosti jsou přesvědčení o své pravdě a o tom, že za jejich neštěstí a nezdary v mezilidské komunikaci může jen a jen okolí.



Jak tedy poznáme člověka s histrionskou poruchou?

Často jsou takoví lidé opravdu dobře rozeznatelní už na první pohled - mnozí z nich působí už od pohledu nepřehlédnutelným dojmem, extravagantně, nápadně. Samozřejmě ne každý takto působící člověk musí mít poruchu osobnosti - já jsem třeba několik let upřednostňovala výrazný, originální styl oblékání a byla jsem tím nápadná, ale histrionskou poruchu nemám ;). Pokud se ale takový člověk začne záhy i projevovat velmi nápadně, hlučně, i v situacích, kdy tomu nemá důvod nebo kdy je to dokonce nevhodné, kdy je z jeho chování poznat, že na sebe zkrátka za každou cenu chce upozornit, být středem pozornosti.... je pravděpodobné, že jste potkali hysterika. Jako typický příklad uváděl H. P. Röhr ženu, která přijde se svým synem do čekárny lékaře, hned v prvních vteřinách ho velmi hlučně pochválí, tak, že to přitáhne pozornost všech v místnosti. Potom pozdraví známou, kterou viděla jednou v životě, jako by to byla její blízká přítelkyně, tímto způsobem s ní i dál komunikuje. Během pár minut si celá čekárna vyslechne mnoho příhod, protože tato žena ani chvíli nemlčí. Vypráví stále velmi nahlas, projevuje se teatrálním způsobem, rozmáchle gestikuluje, chová se až příliš emotivně, dramatizuje a přehání - působí spíš, jako by hrála divadlo.
Lidé s touto poruchou osobnosti zkrátka nenesou, když nejsou středem pozornosti. Proto se stále projevují tak, aby pozornost získali. Nevnímají, že v určitých chvílích není vhodné chovat se nápadně.
Hlavně ženy na sebe rády upozorňují také nápadně sexy oblečením a líčením, snaží se za všech okolností vypadat perfektně a pokud možno nepřehlédnutelně.
Starost o vzhled a snaha se líbit je samozřejmě do určité míry normální a běžná, ale u hyteriků často překračuje veškeré meze. Někteří si dělají přehnanou starost kvůli každému detailu, který narušuje jejich dokonalost - např. kvůli jednomu malému pupínku, kterého si ostatní ani nevšimnou.



Život ve vlastním světě fantazie, vztahy

Hysterici jsou často "mimo" realitu. Jsou sobečtí a vyžadují od okolního světa, aby jim splnil pokud možno hned jejich požadavky, aby se ostatní chovali podle jeho představ. Dokáže je vytočit sebemenší nepochopení nebo odmítnutí ze strany ostatních, které by mnoho lidí jen přešlo s úsměvem. Často vyvolávají hádky, i když k tomu nemají žádnou objektivní příčinu. Jsou se sebou ve skutečnosti nespokojení a cítí prázdnotu, aby unikli takovým stavům, vytvoří konflikt - radši se celý víkend hádají s partnerem, než aby se podívali do sebe, na příčinu své nespokojenosti, svého vzteku.

Co se vztahů týče, vysní si často "ideálního" partnera, který jim snese modré z nebe, který nemá žádné chyby a špatné vlastnosti. Když navážou vztah, většinou ze začátku vidí partnera jako ideálního, protože ho tak zkrátka vidět chtějí. Později začnou ztrácet iluze, ale nejdřív nechtějí rozchod - snaží se partnera ovládat, aby jim poskytl to, co potřebují, aby se choval podle jejich představ... aby jim hlavně věnoval co nejvíc pozornosti. Jsou velmi manipulativní, dokáží ovládat prostřednictvím pláče, scén a výhrůžek. Když je chce partner opustit, někteří vyhrožují i sebevraždou. Vědomí, že je chce někdo opustit, je pro ně nesnesitelné.

Nedokáží se podívat na svůj vztah objektivně a uznat, že jeho rozpad nezpůsobil jen partner, ale také oni - svými přemrštěnými požadavky, sobectvím, nespravedlnivým obviňováním, zveličovním problémů, citovým vydíráním apod. Jejich obranným mechanismem je vytěsnění - cokoli, co je pro ně "nepohodlné", co nechtějí vidět, zkrátka vypustí z hlavy.
I v tom případě, pokud se jim partner podřizuje, jim to nestačí a chtějí stále víc - ani obětavý partner jim není dost dobrý. A tak střídají vztahy, hledají stále něco nového, lepšího, ale nic jim nestačí...sami vlastně ani nevědí, co hledají.

Jejich přehnaná fantazie se týká i budoucnosti, ze které mají obavy (něteří vymýšlejí katastrofické scénáře, co všechno by se mohlo stát...) a také nemocí. Mohou patřit mezi hypochondry, kteří jsou přesvědčení o své nemoci, přestože podle lékařských vyšetření jsou zdraví. Nebo můžou (spíše nevědomě) využívat symptomů jako dalšího prostředku k manipulaci s okolím - někdy si vynucují pozornost právě tím, že si stěžují na zdravotní problémy a chtějí, aby to okolí stále řešilo a staralo se o ně.


Konverzní symptomy

Jiným důvodem jejich častých návštěv lékařů můžou být i tzv. konverzní symptomy. (Tyto symptomy se ale vyskytují u lidí bez této poruchy.) Jedná se o tělesné příznaky, u kterých lékaři nezjistili žádnou fyzickou příčinu. Mají čistě psychický původ a souvisí právě i s vytěsněním - psychický problém se stane nevědomým a projeví se na tělesné úrovni - jako bolesti, v některých případech třeba i jako ochrnutí, oslepnutí apod.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana J. Jana J. | Web | 30. září 2012 v 20:26 | Reagovat

Je to skvěle a čtivě napsané:) Hysterie je opravdu závažným problémem, ačkoliv tak možná na první pohled nevypadá. Nedovedu si představit, jak se takový hysterik musí cítit. Musí žít pořád v nejistotě, to je strašné.
Nejvíc mě vždycky naštve, když někteří lidi bezhlavě označují za hysteriky úplně zdravé osoby jen proto, že se rozčílí. Měli by si nejprve něco zjistit. Vím, že to ve většině případů nemyslí vážně, ale stejně mě to štve. To samý jako věta "ty seš ale hypochondr", když někoho bolí hlava. Je to už tak zobecnělé, že se nikdo neptá, co to vlastně je za poruchu. Taky nikomu neřeknu, že je autista, když se na něj naštvu... No, už se zase rozepisuju, jako vždycky, když mě něco štve :-D

Ten případ ženy v čekárně mě docela pobavil. V jistých situacích musí být alespoň trochu zábavné takovou hysterku potkat :)

2 Alcië Alcië | 30. září 2012 v 21:01 | Reagovat

[1]: jj... zrovna o tom čtu knížku, takže v dalším článku ještě popíšu, co přesně se za chováním hysterických lidí skrývá, jaký má příčiny...

Jinak když jsem to dopsala, uvědomila jsem si, že jedna z mých bývalých učitelek je úplně typickým příkladem týhle poruchy...škoda že to vím až teď, jinak bych ji líp chápala... 8-)

Přesně tak... mně štve třeba i to, že hodně lidí říká, že má depresi... přitom jsou třeba "jen" smutní a opravdová deprese je o něčem jiném...

3 Helena Helena | 22. července 2013 v 15:13 | Reagovat

Děkuji za oba články týkající se této poruchy osobnosti.

Moje sestřenice trpí s největší pravděpodobností touto poruchou. Týrá celé okolí.

Hledám, jaký postoj k ní zaujmout. Vaše články jsou hodně přínosné.

4 Evelyna Evelyna | 22. listopadu 2013 v 14:21 | Reagovat

Zdravím, 25 let mám v blízkosti tchyni s touto poruchou, je to neštěstí, manžel jí zdrhnul a tak citově vydírá celou rodinu, opravdu, kdo takového člověka včas rozezná, rychle pryč!

5 dede dede | 17. března 2015 v 14:38 | Reagovat

Presne takovou mam tchyni...a je to jedno velke peklo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.