Rozhovor s Lukym (hádě zlínské) pořízený v čajovně u Džoudyho ;)

3. srpna 2012 v 22:11 | Hádě pražské |  Zajímavosti
Hádě pražské: "Velevážený hade. Zaslechla jsem o tom, že jsi začal pracovat na své knize. Můžeš mi říct, o čem kniha bude?"

Hádě zlínské: "No, milé háádě, ta knížka bude hlavně hodně na úrovni. :D Mám velkou potřebu sdělit ostatním, jaké to doopravdy je, když člověk ztratí zrak a je nucen žít úplně jiným způsobem, který se naprost liší od toho tzv. normálního způsobu. Chtěl bych se podělit o to, jak těžké je fungovat v tomto světě, dělat všechny ty zdánlivě obyčejné věci, které mě ale stojí hodně námahy. Taky o tom, jakou důležitost pro mě získal lidský hlas, vůně a dotyk a jak je úlevné zavřít oči a mít možnost nevidět to, co nechci. Prostě bych nejraději nechal čtenáři doslova ochutnat prožitky z mého potemnělého světa."

Hádě pražské: "To zní zajímavě. Můžeš čtenářům zatím aspoŇ stručně přiblížit něco konkrétního z připravované knihy?"

Hádě zlínské: "To bych mohl zkusit. Třeba si zkuste představit, že potřebujete pověsit prádlo, (docela obyčejná činnost), ale nevíte, kde je zahrada, natož abyste věděli, kde jsou šŇůry, kolíčky nebo koš na prádlo,
ale jdete. Jdete do koupelny, vyndáte prádlo, dáte ho do koše... ale popdají vám tři ponožky. To je první hledání - šmátrání po špinavé zemi v kleče na kolenou, přičemž objevíte dvě další ponožky, ale nevíte, které jsou vaše a které patří vzteklému spolubydlícímu. Nevadí, jde se dál. U východu z domu hledáte boty, ale tentorkát vám je snaživá osoba neodklidila do opačného rohu místnosti. Venku pak deset minut chodíte do kruhu, pálíte se o kopřivy a sbíráte popadané prádlo potom, co jste zakopli o hadici... Pak konečně najdete zahradu, ale čert ví, kde je ta pitomá šŇůra. A tak zase hledáte a hledáte, šmátráte rukama v prostoru, málem si vypíchnete oko o větev a když to konečně najdete, trvá vám to věšení půl hodiny. Chci tím říct, že nevidomý neustále něco hledá. Hledáme hrnek s čajem, kdykoli se chceme napít, hledáme mobil asi tak dvacetkrát denně, hledáme kraj chodníku... Je to hrozně únavné. Nedávno jsem si řekl, že bych měl mít věci na stejných místech... mohlo mě to napadnout už dřív."

Hádě pražské: "Na tvým
místě bych se z toho asi zbláznila a nebo bych z toho vykvetla. Teď ti položím záludnou otázku: kdybys teď měl možnost vidět jednu jedinou věc, tak co bys viděl nejradši?"

Hádě zlínské: "A nemůžu dvě věci?"

Hádě pražské: "Dobře, hádě."

Hádě zlínské: "A můžu tři věci? Nebo pět nebo šest?..."

Hádě pražské: "Ne. :P"

Hádě zlínské: "Tak kromě nejlepší kamarádky a dvojčete, kterou asi nebudeš znát, by to určitě byla růže, pampeliška, Měsíc a duha... ale protože z těch čtyř věcí jsem asi nikdy neviděl duhu, tak by to byla ona."

Hádě pražské: "Položím ti ještě záludnější otázku: jaké máš plány do budoucna?"

Hádě zlínské: "Tak, ty víš nejlíp, že se vůbec nedokážu rozhodnout ani v tom, co si dám k večeři, natož o budoucnosti, ale... mám v plánu pomáhat lidem a jakžtakž vydržet na tomhle světě, hlavně pokud možno zapomenout na všechno zlé, co se mi stalo. A když se mi podaří aspoň občas mít radost, tak to bude fajn."

Hádě pražské: "A pověz něco o svých plánech na následující měsíce."

Hádě zlínské: "Jo, vidíš, stěhovánisko... Třetího září budu povýšen na vyšší stupeň existence. KOnečně budu víc sám sebou,
stanu se opět hádětem pražským. Budu se stěhovat do Prahy, ale netuším ještě kam. Jen vím, že to bude třetího září. Až ale budu někde bydlet, tak mám velké plány. Chci být amatérským hercem, chodit do pěveckého sboru, doučovat angličtinu, najít si práci a najít si holku... ehm. Ale kolik z toho se splní, to ví jen náš kocour a ten mi to neřekne."

Hádě pražské: "Když už jsi nakousl téma holek, tak se tě zeptám ještě na něco. Jaké máš představy o holce, se kterou bys rád chodil?"

Hádě zlínské: "Tak to už je hodně záludná otázka. :D Jsem ale skromný, chci jen, aby mě měla ráda, aby hezky voněla, aby byla chytrá, citlivá, kreativní, aby nekouřila, nepila, nejedla maso a nehulila. Ale jak říkám, nejsem náročný. :D Ale vážně... jen chci, aby mě milovala a aby bylo mezi námi něco jako souznění. Ale pro mě je těžké uvěřit tomu, že by mě někdo mohl milovat, zvlášť poslední dobou, tak nevím. Musím to probrat s tím kocourem."

Hádě pražské: "Toť vše. Díky za rozhovor. Sssss."

Hádě zlínské: "Děkuji, hadisko. Sssss."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hádě už skoro pražské hádě už skoro pražské | Web | 4. srpna 2012 v 16:54 | Reagovat

Teda, to je rozhovor :D Docela se mi to líbí, jak to vyšlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.