Okýnko do psychiky - deprese

14. července 2012 v 16:21 | Alcië |  Psychologie
Otevřela okno a byt zaplavila vlna horkého, letního vzduchu. Prostoupil každý kout, stejně jako jejich hlasy a smích.
"Jdu pro to pití," řekla S. Vyběhla do kuchyně, zavřela oči a jediné, co cítila, byly zdi, jen ty nebyly tak horké. Nevěděla, jak dlouho tam stojí, ale připadalo jí to jako chvíle, než uslyšela veselý hlas: "Co tam děláš tak dlouho, chceš nám všechno vypít?" Blížily se k ní kroky. Pracně otevřela oči.
"Copak, jsi nějaká smutná? Máš depku?"
Pokrčila hlavou.

Jako by ji něco obrovského přimáčklo k té stěně, jako by nebyl prostor ani na nadechnutí. No tak dělej, nadechni se. Mluv! Ozýval se hlas v její hlavě, který neměl příliš slitování.
Dělej, ty krávo, řekni konečně něco!
"To nic, za chvíli přijdu a přinesu to."
"Pomůžu ti, je toho vlastně docela dost," řekla L. a vzala dvě lahve vína.

Už zase si budou dělat starosti. Co jim říct? S. si přehrávala v hlavě různé možnosti. Říct jim, že má depku? Budou se ptát "proč". Ta nejhorší otázka, kterou pokládala sama sobě skoro denně a nedokázala si na ni odpovědět. Dříve to bylo jiné, i ony měly...depku. Dejme tomu. Vlastně to byla jedna z několika věcí, které je před pár lety spojovaly. Teď měla S. pocit, že ji s nimi nespojuje nic. Ano, dřív byly všechny často smutné a povídaly si o tom. Ony měly problémy s rodiči, ve škole a tak dále, jediný rozdíl byl asi v tom, že S. bylo prostě vždycky jen o něco hůř. Ale teď? Jsou spolu, nemusí řešit nic, a tak mají dobrou náladu, smějí se, pořád mluví. Jen ona nemůže. Neví, kde má vzít emoce, život, který je pro ostatní tak samozřejmý, přirozený.

Pomalu se snažila odlepit od stěny a dýchat. Popadla lahve s vodou a džusem a zamířila do obýváku.
"S, jsi v pořádku?"
"Jo, proč bych nebyla?"
"Byla jsi v kuchyni čtvrt hodiny."
Čtvrt hodiny?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.