Antidepresiva

19. července 2012 v 21:07 | Alcië |  Psychiatrie
O antidepresivech jsem psala už v článku o sebepoškozování, ale přesto bych chtěla ještě shrnout nejdůležitější informace a trochu je doplnit. Základní informace o tom, jakým způsobem by antidepresiva měla fungovat a proč je psychiatři předepisují, najdete tady: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antidepresiva
Můj záměr je ale objasnit ty aspekty, o kterých se příliš nemluví. Člověk, který má depresi (nebo úzkostnou poruchu apod.) a navštíví psychiatra, je často nadšený, když mu předepíše antidepresiva, má pocit, že jsou jediné, co ho může ještě zachránit, zvlášť pokud je na tom hodně špatně, pokud je jeho deprese těžká. Jsou lidi, kterým antidepresiva pomohla, alespoň v tom smyslu, že se začali cítit skutečně lépe (příčinu deprese ale léky samozřejmě nevyřeší, podle mého názoru má příčinu - i když ne zjevnou - i tzv. rekurentní deprese, ale k tomu se dostanu ještě později). Jsou lidi, kterým antidepresiva doslova zachránila život, protože jinak by pravděpodobně spáchali sebevraždu. Proto nepopírám jejich význam. Zároveň je ale mnoho lidí, kterým tyhle prášky spíš uškodily. Pokusím se shrnout, v čem můžou být jejich úskalí.


Vedlejší účinky:


Když se podíváte na jakýkoli příbalový leták od antidepresiv (dají se najít i na netu), seznam možných vedlejších účinků je dlouhý. Samozřejmě je nepravděpodobné, že by každé antidepresivum mělo na každého spoustu vedlejších účinků, ale může se stát, že vedlejší účinky převáží nad těmi pozitivními. Např. když se snažili v Bohnicích cpát do mě pořád antidepresiva, vždycky na mě měly vedlejší účinky. Pořád se mi motala hlava, bylo mi na omdlení, prospala jsem celé dny, nedokázala se vůbec soustředit a přemýšlet (a ještě při tom všem mi dělala psycholožka IQ test...:D To byla třešnička na dortu). Tyhle příznaky můžou po několika dnech odeznít, ale pokud zůstanou, je třeba vyzkoušet nové antidepresivum. Takhle hledali dlouho lék, který by mi sedl. Může se vám stát, že hned první antidepresivum, které vám psychiatr předepíše, vám sedne stoprocentně a vedlejší účinky nepocítíte žádné. Ale v opačném případě na vás psychiatr může zkoušet třeba 5 druhů antidepresiv a vyhovovat vám nebude ani jedno z nich. Akorát strávíte týdny, kdy vám bude jen špatně a nebudete schopni vůbec nic dělat.



Riziko pokusu o sebevraždu


Může se stát, že ze začátku užívání antidepresiv, než vám zaberou (může to trvat třeba i měsíc, než pořádně zaberou), se vaše deprese zhorší a budete mít naopak ještě větší sklon k sebevraždě než jste měli před užíváním léků. Pokud chcete podstoupit tohle riziko, doporučuju, abyste hlavně nejlíp nikdy nezůstávali o samotě (případně se nechali na chvíli hospitalizovat). Sebevražedné sklony jsou jedním z možných vedlejších účinků, na které by vás měl upozornit psychiatr, ale bohužel ne všichni to dělají. Psychiatrička v Bohnicích mi třeba lhala, řekla mi, že ty prášky nemají vedlejší účinky žádný a že jsou slabý (a přitom jsem dostala dost silnou dávku).




Riziko u mladých lidí


U mladých lidí, hlavně do 18 let, je vyšší riziko, že se u nich objeví sebevražedné sklony a vedlejší účinky. Co se týče lidí do 25 let, tohle riziko je taky docela vysoké. Bohužel často psychiatři předepisují antidepresiva i mladým lidem do 18 let :/. Připadá mi to nezodpovědný. Chápu to v případě, když se ten člověk chce zabít a nenapadá je lepší možnost, ale i tak by na ně aspoň měli dávat větší pozor, dát jim nižší dávku nebo slabší antidepresivum apod. :( Některým psychiatrům je to ale jedno, to vím z vlastní zkušenosti. Proto nepodceňujte tyhle informace a vše, co se dočtete na příbalovém letáku, nespoléhejte stoprocetně na to, že psychiatr ví, co dělá. Ne vždycky to tak je. To, že do mě v 17 nacpali prášky, byla jedna z nejhorších věcí, která se mi stala (a nemyslím to s nadsázkou).





Odpojení od "života"


Když jsem brala antidepresiva, měla jsem pocit, jako by mi vzaly zbytek "života" - myslím tím prožívání, emoce. Sice nakonec trochu utlumily to špatné, ale zároveň jsem necítila vůbec ani pozitivní emoce a definitivně jsem přestala vnímat duchovní věci (kdyžtak to někdy popíšu víc). Cítila jsem se odpojená od života, od vlastní osobnosti. Prázdnota, vyprahlost. To jediné mi zbylo. Určitě je spousta lidí, kteří nic takového po antidepresivech nezažili, ale znám i pár takových, kteří mají podobné zkušenosti. Mně osobně trvalo dlouho, než jsem se z tohohle stavu aspoň částečně dostala.




Unáhlená diagnóza nebo předepsání léků v případě, kdy nejsou potřeba


Nejvíc mě vytáčí to, když doktoři předepíšou antidepresiva v případě, kdy vlastně nejsou třeba. Takových případů bohužel přibývá. Napíšu aspoň jeden příklad: mámě předepsala jednou doktorka antidepresiva kvůli tomu, že měla stres v práci. Tohle už je vrchol všeho. Antidepresiva jsou určená pro lidi, kteří mají psychickou poruchu. Pokud je člověk ve stresu (který je ještě únosný), z něčeho přechodně smutný, osamělý nebo má pocity méněcennosti (do takové míry, že se ještě nedá mluvit o nemoci) apod., je pro něj lepší, když svůj problém řeší JEN psychoterapií nebo si o něm s někým popovídá. Antidepresiva by pro něj byla jen zbytečným rizikem.


Tak, toť asi vše, zatím mě víc nenapadá. Pokud byste měli jakýkoli dotaz, třeba i na konkrétní antidepresiva, pište ;)

Had :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HQQX HQQX | 12. srpna 2013 v 13:25 | Reagovat

no tak to mě sedlo až 11. antidepresivum ale účinek i po 2 měsících není nějak extrémě dobrej ... no nevim co se mnou bude dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.