Sebepoškozování (3. část)

22. června 2012 v 14:46 | Alcië |  Psychologie
Sebepoškozování a sebevražda


Někteří mají strach, že jejích blízcí, kteří trpí tímhle problémem, se mohou zabít. V tomhle případě bych je spíš uklidnila, tihle lidé se většinou naopak snaží cítit lépe a zvládnout své stavy, aby se jim nemohlo stát, že by se zabili. Ale je jasné, že bohužel u lidí, kteří se záměrně sebepoškozují, je riziko sebevraždy vyšší než u těch, kteří zrovna nic závažného neprožívají.



Pomoc člověku, který se záměrně poškozuje

Jak můžete pomoct člověku, který se sebepoškozuje? Na to se nedá snadno odpovědět, protože je to opravdu hodně individuální. Nedoporučovala bych prášky jako antidepresiva ani léčebnu Bohnice apod., jedině v tom případě, kdyby se váš blízký už pokusil o sebevraždu a měli jste strach, že by to mohl zopakovat. Ale přesto bych byla s podobnými metodami léčby opatrná, např. v Bohnicích na dětském to není zrovna ideální prostředí pro léčení, spíš naopak. U antidepresiv je několik problémů:
  • ne každé antidepresivum sedne každému, trvá často dlouho, než se najde to správné, které danému člověku opravdu sedne, do té doby ho můžou ty předchozí ovlivnit vedlejšími účinky
  • jsou nevhodné pro lidi pod 18 let, i pro "mladé dospělé" do 25 let
  • ze začátku užívání se můžou naopak zhoršit sebevražedné sklony, deprese apod.
  • Člověk se kvůli nim může cítit úplně odstřihnutý od reality, od vlastních pocitů, nejen těch špatných, může cítit, že ztratil svoji osobnost a prožívání, někomu pak trvá dlouho, vrátit to zpět


Byla jsem hospitalizovaná v Bohnicích a nenáviděla jsem to tam - depresivní prostředí, přísný režim pomalu jako ve vězení, tresty, sestry, který na nás pořád řvaly, atp. To by bylo na hodně dlouhé vyprávění. Odmítala jsem antidepresiva, ale vyhrožovali mi, že mě dají na Pavilon Neklid, kde by do mě pořád jen píchali injekce. Tak jsem si teda prášek vzala. Byla jsem po něm ale vyřízená, prospala jsem celý dny a cítila se jako bez života. Po vysazení mi trvalo dlouho, než jsem se z těch účinků vzpamatovala.

Co můžete určitě udělat, je vašeho blízkého vyslechnout a podporovat ho, jak jsem už uvedla na začátku. Zkuste mu dát pocit, že je hodnotný, posílit jeho sebedůvěru. Dejte mu najevo, že vám na něm záleží. Můžete dávat rady, ale nikdy ho neodsuzujte ani mu nic nevyčítejte.

Ideální by bylo, kdyby navštěvoval terapii, bohužel ale není moc schopných psychologů, o kterých bych věděla, že dokážou pomoct s tímto problémem, určitě se ale vyplatí hledat. Jestli je váš blízký ochotný něco změnit a svěřit se psychologovi, je určitě na dobré cestě. Přínosné můžou být také skupinové terapie (s některými mám docela dobré zkušenosti). Z léčeben jsou aspoň některé přijatelnější než Bohnice, slyšela jsem třeba pozitivní názory na léčebnu v Kroměříži.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.