Sebepoškozování (1. část)

22. června 2012 v 14:34 | Alcië |  Psychologie

Jak reagovat, když zjistíte, že vás blízký se poškozuje?


"Snažila jsem se rodičům vysvětlit, proč mě jejich chování omezuje a mrzí, mluvila jsem klidně, ani jsem nezvýšila hlas - a přesto mě nevyslechli. Přerušovali mě v půli věty. Vzdala jsem to a odešla do svého pokoje. Po dlouhé době jsem se zase pořezala. A když mi krev tekla po rukou, napadlo mě, jak jim ukázat své pocity, když je nechtějí poslouchat. Vrátila jsem se do kuchyně, kde seděla máma. "Tak dobře, už ti nebudu nic říkat. Ale něco ti ukážu!" a vyhrnula jsem rukáv. Máma na mě začala křičet a křičela snad hodinu v kuse. Byly to výkřiky typu "Jsi blázen," "jestli to uděláš ještě jednou, pošlu tě do Bohnic." Svůj monolog uzavřela tím, že mi řekla, ať jí slíbím, že už se nikdy nepořežu. To bylo vše. A další den se chovala, jako by se nic nedělo" (mé zkušenosti z období, kdy mi bylo 16)


Tohle je typický příklad reakce, které by se měl vyvarovat každý rodič nebo blízký člověk, když zjistí, že se dítě/dospívající nebo i dospělý člověk sebepoškozuje. Přestože je pochopitelné, že takové zjištění není jednoduché přijmout a způsobí často šok, v takové chvíli by se měl každý snažit ovládnout, uklidnit a řešit problém v klidu, jinak může ublížit člověku, který se s problémem svěřil. Měl by se snažit vyvarovat, křiku, zděšené reakce, výčitek a obviňování. Měl by si uvědomit, že člověk, který se záměrně poškozuje, má závažný problém, kterého se evidentně momentálně nedokáže sám zbavit, a sebepoškozování mu poskytuje způsob, jak se s problémem vypořádat - nedokáže v tu chvíli řešit svou psychiku jinak a účinněji. Ale to není nic, za co bychom takového člověka odsoudit. Rovněž by se každý měl vyvarovat zlehčování nebo ignorování problému - je třeba začít ho řešit, dokud je čas. Ať už se jedná o rodinu nebo jiné blízké lidi, měli by poskytnout podporu, snažit se o pochopení a minimálně vyslechnout člověka, který se záměrně sebepoškozuje. Zároveň by mu ale neměli věnovat přehnanou péči pouze tehdy, když zjistí, že se např. právě pořezal, tyto reakce můžou vést k tomu, že se začne sebepoškozování naopak stupňovat (člověk může mít pocit, že se mu okolí víc věnuje, není k němu lhostejné jen tehdy, když se poškodí). Naopak by se měli snažit věnovat mu stejnou pozornost vždy, nehledě na to, jestli se zrovna poškodil nebo ne.



Jaké pocity zažívá člověk, který se sebepoškozuje


Moc bych si přála, aby mělo více lidí pochopení pro ty, kteří se záměrně sebepoškozují. Zkusím teď vystihnout alespoň několik pocitů, které zažívají a které ho vedou k tomu, poškodit se. Většinou se jedná o více z následujích pocitů zároveň:

  • pocit viny, výčitky svědomí, sebenenávist, pocity méněcennosti
  • hluboký smutek až deprese
  • pocit osamělosti, odcizení od ostatních, opuštěnost
  • stres
  • úzkost, strach
  • vnitřní prázdnota, odříznutí od prožívání, odpojení od reality (disociace - depersonalizace, derealizace)
  • zoufalství, beznaděj
  • vztek
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.