Poruchy osobnosti obecně

29. května 2012 v 21:56 | Alcië |  Psychologie
V poslední době čtu hodně o poruchách osobnosti a psychopatologie patří k oblastem, který mám na přijímačky aspoň jakž takž naučený ;).

Mezi lidi, kteří mají poruchu osobnosti, patří hlavně ti, kteří působí na okolí zkrátka "divně". Nemusí to být při prvním setkání, ale třeba až po nějaké době. Většina lidí s poruchou osobnosti se chová pro druhé nepochopitelně, nebo druhým ať už vědomě nebo nevědomě svým chováním hodně ubližují. Tím, že se budeme snažit tyhle lidi pochopit, ulehčí to naše vztahy a třeba jim budeme moct aspoň trošku pomoct. Pro někoho můžou být některé poruchy osobnosti přímo nesnesitelné, ale pokud pochopíme, co za takovým chováním stojí, uvědomíme si, že na místě toho člověka bysme se pravděpodobně ani my nechovali lépe.

Poruchy osobnosti jsou diagnostikovány v rané dospělosti, okolo 18 let, kdy je osobnost už zhruba zformovaná. Ale jejich příčiny leží většinou už v dětství, u narcismu a hraniční poruchy v raném dětství (o ostatních poruchách nejsem zatím natolik dopodrobna informovaná). Tihle lidé to měli v dětství extrémně těžké. Za normálních okolností probíhá psychický vývoj v dětství v různých krocích, stadiích, kterými dítě musí projít, aby potom v pořádku dospělo. Pokud některými stadii neprojde bez problémů, případně vůbec, což je způsobeno většinou ze strany rodičů nebo různými tragickými událostmi apod., dospěje, ale jeho vývoj nebyl úplný, "něco mu chybí" a vznikne porucha (ať už porucha osobnosti nebo jiné psychické onemocnění). Člověk zároveň zůstane vždycky tak trochu fixovaný na období, ve kterém by měl prožít určité věci a neprožil je. Jeho psychika podvědomě vyhledává, co mu chybí. Např. děti, které v raném dětství nezažily od matky lásku, tím budou trpět i v dospělosti a od vztahů čekat takové city, jaké měli tehdy dostat od matky a nedočkali se jich. A to, co zažili místo mateřské lásky, negativní zkušenosti nebo prázdnota ovlivní jejich pohled na svět a osobnost. Budou třeba do druhých lidí nevědomě promítat vlastnosti svých rodičů a přestože ti lidé nebudou stejní jako rodiče, oni je budou vnímat takhle subjektivně. Noo, moc jsem se rozjela :). Už ani nevím, co jsem chtěla psát původně, ale snad to jako úvod stačí a v dalším článku popíšu jednotlivé poruchy osobnosti :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam Miriam | Web | 14. února 2013 v 11:01 | Reagovat

Waw, díky za tvé články, hlavně za ty, které se týkají psychologie. Chtěla bych tento obor studovat, hodně mě to zajímá (jsem teprve v druháku na gymplu) a tyhle články mi hodně dávají. Píšeš to názorně a srozumitelně, je to někdy mnohem lepší, než teorie z učebnice nebo zápisy v sešitě. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.