Alcië na Blog.cz

Od té doby, co jsem v maturitním ročníku, se leccos změnilo. Například jsem se stala závislá na sladkých věcech a skoro každý maturant, kterýho znám, je na tom podobně. Posledních několik týdnů je nejkritičtějších, jsou dny, kdy jdu třikrát během odpoledne do kuchyně s cílem najít něco sladkýho v ledničce. Nebo třeba dneska, vzala jsem si do školy miňonky, ale jen co jsem je snědla, měla jsem nutkání jít do automatu pro něco dalšího čokoládovýho... tentokrát jsem odolala. Docela se divím, že nepřibírám...třeba to ještě přijde :D. Co se týče jiných maturantů, někdo se stal v posledních měsících závislý na kfc nebo mekáči... A když jsem na přípravném kurzu k přijímačkám, ani se nemusím příliš rozhlížet, abych si všimla, jak se maturanti sedící poblíž cpou čokoládou nebo nějakým jídlem, častěji při výkladu (ze kterého jsou asi zoufalí) než o pauzách. Co se se mnou děje dál? Občas ze stresu blázním, vařím si jedno kafe za druhým a jsem vzhůru do 2, abych vypracovala maturitní otázky... Odříkávám srazy s přáteli a další akce... A jindy zase chlastám, abych byla aspoň chvíli v klidu :P.

Abych jen neplácala, shrnu trochu, co je novýho ;D. Mám teď hodně praxe, budu pomáhat v Motole a tenhle týden začínám zase doučovat, těším se na to, tahle rodina ve které budu doučovat je moc fajn a vůbec se nedá porovnat s tou minulou...;)) Taky se těším, až začnu dělat canisterapii (tj. terapie s pomocí psů :))... teda spíš doufám, že ji začnu dělat, ale o tom napíšu jindy B-). Příprava na VŠ je asi úplně nejvíc stresující, hlásím se na psychologii a požadavky, který mají na uchazeče, jsou šílený, málokdo se tam dostane na poprvý... Docela se bojím, že se nestihnu připravit a že nestihnu přečíst dost knížek, času je málo...ale aspoň to zkusím, zatím to nevzdávám :). I kdybych se nedostala na poprvý, budu to zkoušet dál, protože si nedokážu představit, že bych studovala cokoliv jinýho ...kdybych nepřišla na to, že chci studovat psychologii, tak bych možná ani na VŠ nešla, nevím. každopádně očekávejte hromadu článků na psychologická témata, hodně o tom teď píšu, abych si co nejvíc zapamatovala O:). Zatím je to spíš ve formě poznámek, možná nepochopitelných, ale udělám z toho články.

Tak zatím dobrou, jdu se učit :/ O:)

Moc básní tu zatím nemám, přidávám jednu relativně novou O:):

provlékla bdění kávovou lžičkou; ať už tam zůstane,

když je potřeba, uvažte k sobě všechny modřiny, trousí se příliš často pod víčka

kůže má záhyby jako prostěradla, uléhají na ni

těžkými těly, převalují se a mávají opelichanýma rukama

vychladnul sen a odloupl se z míst nad očima

neměli tělo

tak proč bylo tolik těžké

je uskladnit?

---

---

Autobus se blížil k nemocnici, zahlédla ještě pár promrzlých stromů, na které dopadalo několik unavených paprsků slunce - jako by slunce posvítilo na tu chvilku jen z donucení, z povinnosti, abychom nezapomněli na to, že existuje. Přesto pohled zapůsobil kouzelným dojmem - vzpomínky se jí začaly hemžit před očima. Slunce unaveně zhaslo a byla už zase v autobuse, pohled na stromy zmizel a jeho místo zaujala zastávka.

Než vstoupila do nemocnice, věděla, že musí odložit veškerou sklíčenost, bolest, utrpení, ...než vejde dovnitř. Už to uměla, za sedm let se to člověk zkrátka naučí. Čím dřív začne, tím lépe. Chodbou se začalo rozléhat klapání jejích podpatků, v tu chvíli cítila, že se na ni nalepilo několik pohledů, nechtěla působit nápadně.

"Nedáš si capuccino nebo čokoládu?" zeptala se máma. "Ne," odpověděla, ale to netušila, že automat číhá přímo u vchodu, takže nápojům neodolá.

"Skoro každýho vidím přicházet s kávou," prohodila paní v noční košili, kterou záhy potkaly na chodbě. Zasmála se. "Nojo, neměli dávat automat hned ke vchodu, na většinu lidí působí moc lákavě."

Capuccino.

Výtah.

Chodba.

Úsměv drží. Vypadá snad opravdově.

---

Na zpáteční cestě stačilo minout automat s nápoji - bolest se hned přisála zpátky pod kůži. Vzpomněla si na to, co dnes dělá pár jiných lidí. Stále víc se vzdaluje jejich světu. Předevčírem jí to přišlo už tak nesnesitelné, že celou noc bojovala sama se sebou a svými myšlenkami, které utíkaly stále jedním směrem a chtěly se vyprostit - chvílemi se jim to mohlo povést, kdyby byla sama. Odháněla sebelítost a závist - nesnese je mít u sebe.

Slunce bylo stále schované, když autobus projížděl poblíž těch stromů. Nemohla se na ně podívat

Někdy, když jsem smutná a štve mě svět okolo, utíkám ke keltským bájím, pověstem, mytologii... Je mi to blízké, jako bych do toho světa patřila víc než do tohohle. Dřív jsem o tom spíš četla, ale v poslední době mě nadchly filmy jako Mlhy Avalonu a Merlin a úplně nejvíc seriál Merlin :). Líbí se mi na něm tajemnost, napínavý děj a hlavně to, že postavy v něm se dívají na svět jinýma očima než mnoho lidí, které znám, většina hlavních hrdinů vidí své hodnoty úplně jinde, ne ve vnějším světě, moci, úspěchu. Hlavní je pro ně láska, pomoc druhým apod.. Ale i "negativní" postavy jsou v tomhle seriálu hodně výstižné a i nimi se můžu docela ztotožnit. Např. Morgana, od dětství byla jiná než zbytek rodiny, měla nadpřirozené schopnosti a cítila se osamělá, protože o nich nemohla mluvit - její otec král popravoval lidi, kteří byli jako ona... Dlouho trpěla, snažila se bojovat proti popravám, byla soucitná, riskovala dost pro druhé, ale nakonec v ní převážila temná stránka osobnosti. Teď to vypadá tak, že je dost možné, že dostane druhou šanci a příležitost se změnit, protože na konci čtvrté série se stalo něco zajímavého - probudil ji a zřejmě udravil dráček, který představuje (podle slov jiného draka :D) naději... Merlin se se svou odlišností vyrovnal jinak - naučil se používat magii jen k dobrým účelům a pořád díky ní zachraňuje nového krále Artuše :)..ale měl k tomu v životě lepší podmínky než Morgana - např. chápavou mámu, se kterou mohl o všem mluvit o která mu pomáhala. Tyhle dvě postavy jsou mi v celém seriálu nejbližší, protože mám v sobě podobné stránky osobnosti jako oni..

Musim končit, mějte se :)

Jednu dobu byl tanec jediná věc, která mě držela nad vodou...Stačilo přijít na hodinu irských tanců, stačilo, když lektor pustil hudbu a byla jsem pryč, přestala jsem vnímat tenhle svět a octla se v jiném, hezčím, nepopsatelném. Měla jsem pocit, jako bych byla víla uprostřed lesa na nějaké veselé vílí slavnosti, hudba byla všude kolem i v nás a nepocházela z vnějšku, jako by byla život. Ehm, neumim to popsat :D A tak jsem tancovala a necítila v tu chvílí žádnou depku, stres ani problémy... Ale pak jsem musela přestat tancovat, později jsem znovu začala od začátku a pak zas přestala, takže z irských tanců pořád umim málo. :/ Teď nemám čas na nic, ale doufám, že příští rok se začnu věnovat zase aspoň trochu nějakým tancům. Trochu mě mrzí, že jsem nezjistila dřív, jak moc se chci tanci věnovat, protože to by byla větší šance, umět tancovat třeba i na profesionální úrovni. Nejvíc mě láká balet, ale s ním bych musela začít od malička.:/ Miluju Labutí jezero a film o baletce Černá labuť, hodně jsem ho prožívala :)

Teď jsem ráda, když si občas zatancuju aspoň na diskotéce, ale bohužel už tu hudbu nejsem schopná tolik prožívat jako dřív, takže si to užiju jen někdy a v menší míře než dřív. Ani si už nevzpomínám na to, jaký to bylo, když byl pro mě tanec ještě záchranou. Ale pořád chvílema doufám, že se to vrátí a že si to např. zítra na diskotéce zase pořádně užiju :). Njn. Chtěla jsem psát víc, ale už se mi dnes nechce sovičkovat B-)

Dobrou :)

I.

nelituje dne kdy poprvé nemohla dýchat, čekárna v křečích, které prostupovaly lavičkou

a podlaha se třásla

tehdy obloha měla průduchy,

po pokoji poletovala různobarevná světýlka

lidé na ulici nemuseli mluvit aby viděla

kdo probolívá chodníkem

---- stromy měly jména

a ona iluzi že něco je.

teď nic není.

roztřepený vzduch v pokoji nenese světýlka

a ona rozsvěcuje všechny lampy

aby vidět byl aspoň odlesk světla.

každým dnem blednou, pukání žárovek je

jediným zvukem

který vzduch unese

…

II.

k zamčeným skříním není klíč, hledala ho po celém domě

jak se odemyká tma?

aby bylo vidět co je její podstatou

…

III.

každé ráno potkává ve dveřích stopy

- úlomky svého já, rozmazané v pantech

--- drží pokoj

dál od ticha

ale ve spánku nikdo nelže,

obrysy propíjejí se stropem vzhůru

a vždy probouzí ji

rány dopadu

…

IV.

plná paměť

- namátkou promazává staré zprávy

a nevěří, těm dnům

jako by se nikdy nestaly

"tehdy jsi ze mě dosud nesejmul všechny životy

řekli vyjedeme.

slunce prosakovalo mlhou jako krev z kůže, aby viděli že

některé životy jsou rozdrcené a není dost sil je zašít

žíly pravdy jsou rozbolavělá ústa, které s každým pohybem slábnou

nic není. proč chcete barvy, tvary a zvuky, vše co vyplňuje svět

jsou zevnitř utkané lži, pomazané paprskem slunce

který je ve skutečnosti blesk

/zabodne se mezi žebra stromů/

z oblohy spadl díl tvého ty, dlouho visel nad propastí a

tak bolely oči obrácené vzhůru, že spadly s tělem dolů, ulepené mokrým listím, které se vsáklo do něj jako vina

nic není. ale stále chceš aby bylo. když nedostatek barev je tma a ztracené zvuky hluchota

nevíš kam, víš jen že musíš jít

…

některé duše jsou oblepeny silou, která je drží

ale špína z nehtů nezmizí, ani chuchvalce bláta z žil, které pumpují ho místo krve, sem, tam, od srdce, k srdci,

jen ne pryč

…

chtěla bodnout. a neodložit ostny. až vyteče všechna špína, až tělem prostoupí mlha která nic netiskne

v ústech, bolest odejde a světlo roztrhá přebytečnou kůži,

rozfouká oblaka a nebe zůstane holé

tehdy ruce země odloží tělo polepené listím

a ona vstane

…

ale i nebe má děravá ústa a plive

duše, které stále patří na zem

i když vykrojily iluze

i když jedly vlastní tmu

--- vrátí se

a nic není

Chápu, že název vám může připadat podivný, Pravá krev se jmenuje proto, že je mj. o upírech ;). Ale nebojte se, nejedná se o další z mnoha fantasy, kterými můžete být už přesyceni. Pravá krev je jedna z mála fantasy, který mě opravdu zaujaly :). Hlavní hrdinkou seriálu je mladá servírka Sookie, která má telepatické schopnosti. Tyhle schopnosti ji často rozčilují, protože je stále zaplavena myšlenkami všech lidí v místnosti. Myšlenky jsou to často nenávistné, urážlivé nebo smutné, takže je těžké s tím darem žít, ale aspoň díky němu vždycky pozná pravou povahu lidí, co si o ní kdo opravdu myslí, atp. Později v průběhu seriálu Sookie zjistí, že je z části víla a že má ještě další schopnost - z jejích rukou občas vyzažuje světlo a díky němu může bránit sebe i své blízké, když jim chce někdo ublížit. Sookie začne chodit s upírem Billem a díky tomu je "zatažena" do světa upírů, kde se rozhodně necítí jako doma. Mnoho z upírů jsou zlí, jen kvůli krvi zabijí člověka, atp. Ale jsou i hodnější z nich, kteří se snaží sžít s lidmi a pijí uměle vyrobenou krev, která je k dostání v každém upířím baru, i skoro ve všech restauracích pro lidi. Pozná mj. upíra Erica, se kterým se dá po rozchodu s Billem krátce dohromady. Eric byl předtím spíš negativní postavou, ublížil spoustě lidem, ale po ztrátě paměti, když se o něj Sookie stará a začínají spolu mít vztah, se změní a začne projevovat tu svou lepší stránku osobnosti. Když se mu paměť vrátí, je zničený z toho, co v minulosti napáchal, ale rozhodně se nevrátí ke svému starému já a stále seká dobrotu :)). V seriálu vystupuje mnoho dalších postav a kouzelných bytostí, např. lidi, kteří se přeměňují ve zvířata, vlkodlaci, čarodějky, atp.

Nebudu popisovat moc děj, protože za čtyři série, které byly zatím natočeny, se toho stalo opravdu hodně. Seriál se natáčí podle knih od Charlaine Harris, je jich mnoho, takže se budou natáčet ještě daší série. Chtěla bych si přečíst i něco z těch knih :). Jinak seriál mě zaujal hlavně proto, že je velmi napínavý, ani minutu jsem se u něj nenudila, i postavy nadpřirozených bytostí jsou realisticky vylíčeny, autorka se jimi zabývá do hloubky a psychologicky. Tento příběh nepatří k těm jednodušším fantasy, u kterých člověk nemusí přemýšlet. A postavy jsou navíc takové, že se s nimi člověk snadno identifikuje.

Mám ráda biologii na naší škole, protože učitelka dokáže podat i to zdánlivě nejnudnější téma zajímavě ;). Často se dozvíme kromě informací k maturitě taky praktický věci, který se hodí do života apod. Na ukázku sem kopíruju zápisky z jedný hodiny o rostlinách :D

Bereš mi všechno... náklonnost každého člověka, kterému na mně může záležet... pozornost všech, kteří by si mě všimli... Těch pár dobrých věcí, které možná mám v sobě... Často si připadám jako ta druhá, když jsi se mnou, jako bys mě zastínila... I když jsi jen část mě... a musím tě přijmout. I to, že máš v něčem pravdu